Kdo jsme, co děláme a jak vlastně vznikl tento eshop

                         Jirka Vacek                                                     Monika Vacková

Poznali jsme se koncem roku 2007 a naše osudy se definitivně spojily při naší první společné cestě po jihu Afriky na začátku roku 2008.  Před tím jsme oba podnikali cesty s různými kamarády, Jirka většinou ve vzdálené exotice a Monika naopak po Evropě. Tehdy to bylo vždy s báglem na zádech. S tím jsme také pokračovali na přelomu roku 2008/2009 v toulkách po jihovýchodní Asii. A pak to přišlo. Začali jsme si připravovat cestu do Jižní Ameriky a Jirka pronesl osudnou větu: "A co kdybysme to jeli na kolech?"

Pak už mělo vše rychlý průběh. Zkušenosti s expediční cyklistikou měl pouze Jirka a to většinou po naší vlasti. Potřebovali jsme tedy před tím udělat společnou zahraniční zkušenost. A do toho úžasně zapadala naše touha poznat Kubu ještě pod vedením bratrů Castrových. A tak jsme v dubnu 2009 poprvé odletěli s koly za oceán. Dá se proto s nadsázkou napsat, že právě na Kubě začala naše "cyklo-expediční kariéra".

Krásná zkušenost z Kuby naplno nastartovala přípravy na dlouhou osmiapůlměsíční expediční cestu na těžko po jihoamerickém kontinentu, která nakonec začala 5. září 2009, trvala přesně 253 dnů a celkem jsme najeli 14 224 km. Těžké denní etapy a veškerý čas trávený spolu náš vztah ještě více utužil a logickým vyústěním byla nezapomenutelná svatba 12.3.2010 v Buenos Aires.

A podle staré známé pravdy "s jídlem roste chuť" jsme ještě před ukončením jihoamerické pouti koupili letenky na další dobrodružství. Rozhodli jsme se využít přerušený pracovní poměr u nás obou a pokračovat ve snech. Rodiče sice nadšení úplně nebyli, ale nikdy nám v ničem nebránili. My jsme pro ně měli připravené celkem jasné odůvodnění toho, proč po šesti týdnech doma opět odlétáme na dva a půl měsíce pryč - každá svatba přece musí mít svatební cestu! A tak jsme se ještě před začátkem prázdnin roku 2010 ocitli v japonském Sapporu a projeli se 5044 km do jihokorejského Soulu.

Následující rok jsme stihli opět dvě velké nádherné cyklo-expediční cesty. V dubnu 2011 to byl návrat na milovaný Madagaskar a uprostřed prázdnin jsme vyjeli na náročnou stopětidenní cestu vlakem se skládacími koly a vozíky okolo Asie. V té se nám podařilo zkloubit dva nejmilovanější dopravní prostředky - vlak a kolo. 2391 km na skládačce a 20 492 km vlakem bylo vlastně takovou zrychlenou verzí cesty, na kterou jsme v té době už nechtěli obětovat čas. Naše myšlenky se totiž ubíraly směrem rodinným.

Blížil se rok 2012 a my pomalu začali dostávat rodinný rozpočet z červených čísel. Časté expediční cesty z minulých let a přerušená zaměstnání se pod naší finanční situaci poměrně citelně podepsaly. Monika měla přesně vypočítané dny, které musí ještě odpracovat, aby měla vůbec nárok na mateřskou. A když se blížil den, kdy už se dalo pomýšlet nad početím, přišel ještě jeden rychle realizovaný sen - dvoutýdenní putování na skládačkách po Jamajce. Bylo to na přelomu ledna a února 2012, když u nás panovaly hluboké mrazy.

Dalším velkým životním milníkem bylo narození naší dcerky Báry 14. listopadu 2012. Při našem dlouhotrvajícím štěstí byla počata hned po návratu z Jamajky. Dodnes to přičítáme tomu "okořeněnému" vzduchu ganjou (marihuanou), který je tolik typický pro tento malý karibský ostrov.

Cestovat jsme nepřestali ani s malou Bárou. Sice do Dominikánské republiky jsme si s koly a vozíkem na přelomu roku 2013/2014 ještě netroufli, ale vynahradili jsme si to v březnu 2014 dvěma týdny na nejjižnějším atolu Malediv. Vozík jsme sice neměli, vlastní kola také ne, ale i zapůjčená kola z resortu dobře posloužila. Konec roku 2014 už byl pro Moniku spíše noční můrou. Čekali jsme na příchod druhého potomka a těhotenství plné nevolností ještě zkomplikoval silný zánět zubu v době (Vánoce-Nový rok), kdy nikde neseženete dva týdny doktora.

Krásný zdravý synek Péťa se nám narodil 26. ledna 2015 po velmi těžkém porodu, který způsobilo několik pochybení lékařů v porodnici. Monika se dávala přes půlroku dohromady a vůbec by nás nenapadlo, že ještě ten rok někam vyrazíme, natož pak s koly.

Na přelomu září a října 2015 se nám začala vracet energie i touha splnit si další sen - projet si s dětmi ve vozíku na těžko Austrálii a Nový Zéland. Původně jsme o této cestě přemýšleli až tak za rok, až děti malinko odrostou. Události posledního roku vše urychlily. Zvládnout obě země za původně plánovaných půl roku jsme zavrhli a začali se připravovat na tříměsíční expedici na Novém Zélandu, kam jsme skutečně 30. prosince 2015 odletěli a dali si pěkně na těžko 4000 km i s dítky ve vozíku.

Ještě před tím se ale zrodila zajímavá myšlenka - udělat obchod jen pro cykloturisty. Zkusit vyplnit slabé místo na trhu a dostat pěkně přehledně na jedno místo všechny ty specialitky a úžasné věci, které na své cyklotoulky potřebujeme. A jelikož měl od samého počátku tento nápad podporu i mnoha našich kolegů a partnerů, snažili jsme se tuto myšlenku proměnit v realitu. Naše další expediční cesta najednou byla ideální marketinkovou příležitostí pro rozjezd takového projektu. Ještě před odletem byla vybraná doména, založil se facebookový profil, kontaktovali se dodavatelé, hledaly se produkty, které vytvoří jádro celého projektu. Za tu naší krátkou "kariéru" jsme přeci jen vyzkoušeli mnoho produktů - jezdili na běžných kolech, speciálech i na skládačkách, vyzkoušeli více brašen i vozíků, použili různé nosiče, pláště či sedla, řešili nabíjení elektroniky na cestách, vařili na mnoha médiích, vyzkoušeli pár stanů, filtrovali vodu, prostě získávali zkušenosti, které bychom si rádi nenechávali jen sami pro sebe. Navíc nám už dnes pomáháte i Vy se svými radami a zkušenostmi, takže se i díky Vám podařilo vybudovat obchod, který slouží nám všem.